Fotografování bez kompromisů
Kdykoliv je to možné, udělejte maximum práce ještě před tím, než stisknete spoušt fotoaparátu, neboť jen poctivým přístupem k fotografování získáte maximální dosažitelnou kvalitu zvětšenin.
Fotografy bychom mohli rozdělit na dvě základní skupiny. Zatímco jedni považují jakoukoliv další práci následující po stisku spouště za nutné zlo (a je jedno, jestli to nutné zlo pochází z fotokomory, nebo z počítače), ti druzí to někdy mají zcela obráceně. Za nutné zlo považují fotografování, a to, co je baví, je všelijaké kouzlení s grafickým editorem. Jedni i druzí by ale měli při stisku spouště udělat vše, co udělat mohou a co fotoaparát, světlo a případné příslušenství umožňuje, pokud se nechtějí zamotat do spirály kompromisů degradujících výslednou fotografii. Jednotlivé ústupky se totiž sčítají, a zdánlivé maličkosti se ve výsledku stávají zdrojem zklamání z nedokonalých zvětšenin.
Co já již slyšel nářků na to či ono „sklo“, na šum digitálního čipu, nebo velké zrno filmů, na chybějící brilanci, špatné barvy a kdoví co ještě. A přitom moderní fotografická technika umožňuje zhotovení neuvěřitelně dokonalých zvětšenin prakticky neomezeného formátu. Zamyslete se nejprve nad způsobem své práce, než začnete lkát nad svým nedokonalým vybavením. Až na vzácné výjimky je totiž v ní samé, jak ostatně říká úvodní citát.
Poctivá práce při snímání, nepodceňování maličkostí a využití všech možností moderní techniky nemůže ve výsledku přinést technicky nekvalitní fotografie. A dokonale nafotografovaný negativ nebo digitální soubor je pro obě skupiny zmíněné na začátku nezbytný a důležitý. Naučte se fotografovat tzv. na hotovo, a nebudete trávit hodiny u počítače, když vás to nebaví, nebo získáte daleko širší možnosti počítačových úprav, pokud vás to naopak baví. A pokud pracujete s filmem, pak vám to ušetří různé chemické nebo i mechanické zachraňování špatných negativů a můžete se v klidu věnovat své tvorbě.
Přiložené snímky jsou jen kopií s ořezem. Originální naleznete v časopise.
Příprava fotografování, pokud pro tentokrát pominu jeho tvůrčí stránku, má několik důležitých fází, přitom vynechání jakékoliv z nich má za následek degradaci technické kvality obrazu. Někdy je těžké určit, proč vlastně fotografie není tak kvalitní, jak byste si představovali, ale většinou je to právě součtem drobných ústupků v každé fázi přípravy a výběru techniky, případně i ve způsobu snímání. Jak se říká, stokrát nic umořilo vola…Podívejme se nyní podrobněji na dílčí kroky a techniku z pohledu jejího vlivu na technickou kvalitu výsledné fotografie.
- Výběr objektivu. Objektiv je samozřejmě nejdůležitější pro kvalitu obrazu, neboť je to právě optická soustava, která kreslí obraz na záznamové médium. Přestože na kvalitu objektivu klade většina fotografů důraz, již mnohem méně je těch, co si uvědomují závislost této kvality na dalším vybavení a volbě snímacích režimů. V každém případě ale platí, že až na zázračné výjimky nabídnou monofokální objektivy s menším počtem optických členů brilantnější a ostřejší obraz, než objektivy zoomové.
- Výběr stativu. Rovněž kvalitní stativ je základem pro kvalitní a ostrou fotografii, a jeho správné použití často vede k překvapivému zjištění některých fotografů, že jejich až dosud měkké sklo vlastně kreslí docela slušně. Ovšem lehounké noname stativy rozechvělé již jen z té skutečnosti, že jste jim vytáhli nohy, zcela degradují i ten nejlepší objektiv na brýlovou čočku.
- Přesnost expozice. Pouze přesná expozice může na film nebo digitální čip zaznamenat maximální množství obrazových informací, každá větší odchylka znamená větší či menší ztrátu množství odstínů, kresby, ale také zvyšuje zrnitost nebo úroveň digitálního šumu a má za následek nežádoucí barevné posuny. Záběr snímaný perfektním profesionálním objektivem za použití špičkového profesionálního stativu, ale chybně exponovaný, bude stejně tak k ničemu, jako perfektně neexponovaný záběr s použitím nezorného objektivu a vrtkavého stativu.
Předpokládám, že si již nyní začínáte uvědomovat tu vzájemnou provázanost a neopomenutelnost jednotlivých kroků, jež vedou ke vzniku fotografie. Ale ono to bohužel zdaleka není vše.
- Další (zdánlivé) maličkosti. Je jich opravdu mnoho. Například světlo. Ani přesně exponované špatné světlo není zárukou kvality, protože může být příliš měkké, nebo naopak příliš tvrdé, ve špatném směru a s nevhodným zabarvením. Všemocná funkce White Balance není tak všemocná, jak si možná myslíte, a jak se v blízké době v ČSF dočtete, použití konverzních filtrů je u zvláště silných barevných odchylek nutné stejně, jako při snímání na barevný film. Clonové číslo… zvláště u digitálních fotoaparátů ošidná věc, kde mnohdy musíte volit mezi potřebnou hloubkou ostrosti a sníženou obrysovou ostrostí vlivem aberace na lamelách clony. Nezbytné, ale současně někdy kresbu degradující, užitečné i zrádné. Někdy je těžké se rozhodnout, zda s nimi, nebo bez. Použití nekvalitních filtrů se obvykle vymstí, byť degradace obrazu nemusí být patrná na první pohled. Sluneční clona. Proč je anglické Lens Hood dostalo v češtině tak zavádějící význam? Ne, rozhodně to není jen ochrana před slunečními paprsky. Svůj zásadní význam má Lens Hood i při zatažené obloze, a považte, dokonce i v místnosti či ateliéru! Je to doplněk objektivu tak podceňovaný, že mnozí je ani nevyndají z krabice při zakoupení nového objektivu. Že pak snímkům chybí brilance a jsou jako v jemném oparu? Ne ne, to clona objektivu, nikoliv clona sluneční!
- Fotoaparát…Málem bych na něj zapomněl, a není divu. Vždyť to je ta nejméně důležitá část fotografického vybavení, alespoň co se statické fotografie týká. Vždyť ve své podstatě je to jen držák filmu nebo čipu vyplňující mezeru mezi ním a objektivem. Fotoaparáty mají ve skutečnosti mnohem menší vliv na kvalitu obrazu, ne pochozí části soukolí. U filmových přístrojů to platí beze zbytku, protože kvalitu obrazu kromě výše uvedeného určuje výhradně film a jeho vlastnosti. Pracujete-li s digitálním fotoaparátem s rozlišením snímače 12 Mpix a více, snímáte ve formátu RAW v barevném prostoru Adobe RGB, a nemáte zběsilé nutkání fotografovat na vysoké ISO, tak je ve výsledku opravdu jedno, jestli je váš fotoaparát Petr nebo Pavel (pro jistotu znovu připomínám, že řeč je o statické fotografii). Prakticky jediným určujícím parametrem je možnost práce s předsklopením zrcátka, u nejnovějších SLR fotoaparátů v systému Micro Four Thirds, ale i tento požadavek odpadá. Není totiž co předsklápět.
Jak fotografovat na hotovo
Základem kvalitní práce musí být vždy jasné povědomí o tom, co a jak chci fotografovat, a musím mít představu, tedy previzualizaci toho, jak by budoucí fotografie měla vypadat. Vidím-li v mysli fotografii, všechny další kroky jsou již jen technickým řešením vizualizace myšlenky, a jsou této představě zcela podřízeny.
- Pro snímání této fotografie k článku jsem si vybral 70 mm monofokální objektiv pro jeho špičkovou kresbu a dokonalý přenos kontrastu. Kruhová clona a jednoduchá optická soustava je současně zárukou dokonale měkkého zobrazení neostrých oblastí. Clonu jsem zvolil f/10, tedy maximální ostrost daného objektivu při současně nepatrném změkčení blízkých a vzdálených oblastí, což vytváří velmi silný prostorový dojem snímku.
- Bazaltový stativ mi zaručil, že ostrost objektivu nebude degradována pohybovou neostrostí. Fotografoval jsem na koberci, proto jsem použil stabilizační bodce – gumové koncovky by neprošly na pevnou podložku koberce a stativ by se mohl na měkkých vláknech chvět.
- Vzhledem k tonálnímu charakteru scény jsem odhadl expoziční korekci +1/3 EV a udělal jsem kontrolní snímek. Na barevném histogramu se odhad ukázal jako správný, pokud by histogram vykazoval na straně stínů nebo světel překročení rozsahu, postupně bych upravoval korekci tak, aby byl histogram vyvážený. To je obrovská výhoda digitálních fotoaparátů.
- White balance jsem nastavil uživatelsky podle šedé tabulky. Pro vyčištění barev lesklých květů jsem použil polarizační filtr, ale jeho účinnost jsem nastavil o něco menší, abych nepřišel o lesky zcela – znamenalo by to v tomto případě nežádoucí ztrátu brilance. Po nastavení obroučky polarizačního filtru jsem vytáhl sluneční clonu, která je u tohoto objektivu integrovaná do jeho konstrukce. ISO 200. Správně zvolená úroveň šumu.
- Fotoaparát (D-SLR s rozlišením 14,6 Mpix) byl nastaven do snímacího režimu předvolby clony, protože přes zdánlivě jednolitou šedou oblohu se jas osvětlení od oken neustále měnil. V manuálním režimu by měření fotoaparátu tyto změny jasu osvětlení nemohlo do expozice započítat a mohlo by dojít k odchylkám od ideálního průběhu tonální křivky. Pro samotnou expozici jsem použil kabelovou spoušť a funkci předsklopení zrcátka.
Z výsledného souboru je možné zhotovit prakticky libovolně velký formát zvětšeniny na zeď.
Použito z časopisu Československá fotografie č. 2/2010-2011
Text, originální snímky a postprodukce: Jan Karbusický