Jeden nebo dva? Zkuste tři !
Tato fotografie pochází z našeho jarního workshopu, a musím přiznat, že tuto ukázku práce s filtry mám moc rád, protože mí žáci na vlastní oči vidí zrod této fotografie, její změnu oproti záběru bez filtrů, a to na monitoru přímo na místě, v terénu. Bez počítače, bez kouzlení s nastavením RAW konverze, bez použití různých funkcí grafického editoru. Právě v ten okamžik si začnou uvědomovat, jak odlišná je práce s filtry oproti vysedávání u počítače. Závěrka cvakne, a je hotovo!
Také vy nyní můžete tuto ukázku posoudit, a to v dostatečné velikosti. Výstup pro tisk není oproti původnímu souboru nijak výrazně upravován, pouze jsem mírně upřesnil rozsah histogramu, a obraz doostřil pomocí NIK Sharpener Pro. Často dostávám na workshopech otázku, kolik filtrů je možné současně použít. Odpověď není jednoznačná, ale při pečlivé práci není problém ani se třemi filtry současně. Platí jediná zásada. To, co použitím každého dalšího filtru získáte, musí výsledné fotografii více přinést, než kolik jí vezme. Ještě jednodušeji: Zisk musí být větší, než ztráta.
U originálního obrázku byly použity tři filtry současně. Dva přechodové Cokin G1 a G2S, a polařizační filtr Hoya HMC Pol-C ( filtr Hoya Pro 1D se s průměrem 49mm nevyrábí). Zisk pro výslednou fotografii jednoznačně přesahuje ztráty. Vedle snímek exponovaný bez filtrů. Oba zde umístěné obrázky jsou kvalitativně značně degradovány. Originální snímky naleznete v časopisu ČSF č.6/2011.
Ohledně použití více filtrů koluje spousta zvěstí, a špatné zkušenosti obvykle plynou z nesprávného použití nesprávných filtrů v kombinaci s nesprávnými objektivy. Nikdy jsem si s tím hlavu příliš nelámal, a vždy použiji tolik filtrů, kolik je pro realizaci mé představy potřeba. A nikdy jsem neměl pocit, že něco z kvality ztrácím, právě naopak. Použití filtrů v digitální fotografii je tak důležité, jak moc je podceňované.
V první řadě je nutné si uvědomit, a to připomínám často, že při použití filtrů optimalizujete ještě analogové světlo s nekonečným množstvím odstínů a barev, abyste jej dostali do nejlepší možné úrovně, kterou digitální čip nejlépe zpracuje a A/D převodník přepočítá získaný signál na digitálně definovaný soubor. Ten je již množstvím odstínů a barev omezen, a jakákoliv změna obrazu je dělána jen na základě výpočtů. A každý takový výpočet znamená ztrátu. Čím více úprav, tím větší množství odstínů a barev ztrácíte, veškeré ztráty z jednotlivých úprav se sčítají. Pokud ale pomocí fitrů optimalizujete světlo tak, že následné úpravy nejsou téměř potřeba, nebo jsou malé, využijete maximum možností, které digitální čip nabízí.
Ztráta kvality je zanedbatelná
Každý filtr samozřejmě snižuje brilanci obrazu a rozlišení detailů, při použití kvalitních filtrů jsou ale tyto ztráty minimální až zanedbatelné. Příkladem může být snímek na předchozí dvoustraně. I když jsem použil dva plastové šedé přechodové filtry a jeden skleněný polarizační, ve výsledku nabídne filtrovaný obraz vyšší ostrost a větší brilanci detailů, než snímek bez použití filtrů. Jak je to možné?
Přestože pracuji s kvalitními digitálními objektivy s minimálním odrazem světla od čipu, způsobí scéna svým kontrastním protisvětlem díky vysokému jasu oblohy rozptyl světla, který sníží celkovou brilanci obrazu a ztlumí jas barev. Druhým důvodem je nutnost mírné podexpozice, aby oblaka na obloze nebyla přepálená. To samozřejmě způsobí podexpozici krajiny jako takové, a tu je nutné následně zesvětlit přes vytvořenou přechodovou masku. Tím se ztrácí velké množství jemných odstínů, a současně se zvyšuje kontrast digitálního šumu. Jeho vyšší úroveň doostření, ani výraznější zvýšení detailkontrastu, protože by se příliš zvýraznil.
Použití šedých přechodových filtrů problémy vyřešilo. Jeden filtr ztavuje celé horní dvě třetiny fotografie, shora až k úrovni břehu rybníka. Tím se prosvětlila oblast borůvčí v popředí, ležící ve stínu stromů. Druhý šedý přechodový filtr jsem umístil pouze na oblast oblohy s mírným přesahem přes stromy. Jasově tak byla zvýrazněna střední část obrazu. Čistotu a svěžest barev zajistil polarizační filtr umístěný mezi objektiv a držák filtrů Cokin A.
Pro originální snímek jsem použil dva přechodové filtry. Cokin G2S na oblast oblohy, a druhý Cokin G1 v obrácené poloze, pro ztmavení spodního okraje obrazu. Mezi držák filtrů a objektiv jsem ještě přidal šedý neutrální filtr B+W ND 110, který mi umožnil vytvořit kouzelnou atmosféru vlivem dlouhého expozičního času. Teplé zabarvení způsobené silným ND filtrem je možné odstranit nastavením WB, mě se ale teple působící večerní barevnost pro tuto scénu líbí a proto jsem barevný posun nechal. V pravo snímek exponovaný bez filtrů. U obou obrázků je kvalita silně degradována. Originální snímky v časopise ČSF.
Z hlediska technické kvality tedy snímek současným použitím tří filtrů výrazně získal, a prakticky nic neztratil. Pokud máte opačné zkušenosti, sáhněte si trochu do svědomí, a v první řadě si své filtry dobře prohlédněte. Nejčastější příčinou ztráty kresby a brilance jsou totiž nevyčištěné filtry, a to jak skleněné, tak zvláště plastové. Stejně jako filtry polarizační, mají i plastové filtry elektrostatický náboj, který nečistoty přitahuje jako vosu med. Nejde jen o viditelné a odfukem odstranitelné částečky prachu, ale hlavně o mléčný, jemný potah, který se během i několika málo dnů na filtrech vytváří, a který při běžné kontrole snadno přehlédnete. Tento nepatrný mléčný povlak způsobí rozptyl a ztrátu detailkontrastu, nikoliv filtr sám o sobě.
Druhou příčinou problémů jsou nepatrné škrábance na plastových filtrech způsobené chybným čištěním. Používejte výhradně pravé mikrovlákno, nejlépe Rodenstock, a pro plastové filtry určenou čistící kapalinu LEE. Nikdy nepoužívejte čistící papírky, ty jsou vhodné pouze pro brýlová skla a skleněné filtry bez antireflexních vrstev!!! Třetí problém hledejte v odlescích na plastových filtrech. Vždy je nutné odclonit světlo, které na ně dopadá, a to alespoň rukou. Když tyto zásady dodržíte, můžete na otázku, zda jeden, či dva filtry, odpovědět s klidem: „Třeba tři!“
Článek použit z časopisu Československá fotografie č. 6/2011
Text a originální snímky: Jan Karbusický