Po prvních přepisech tiskové zprávy o prodeji Pentaxu se začaly objevovat první analýzy, ale samozřejmě i spekulace. Historie Pentaxu sahá až do první poloviny minulého století, mezi fotografy je obrovské množství kompatibilních objektivů, a uživatelé Pentaxu jsou této značce i v dlouhodobém pohledu velmi věrní a nemigrují k jiným značkám. První reakce byly proto velmi emotivní, protože Pentax je pro mnohé skutečnou "srdeční" záležitostí.

Pohled na celou transakci a budoucnost střízlivým a logickým posouzením ovšem není vůbec černý, a rozhodně nelze prodej Pentaxu hodnotit jako konec této značky. Prostě se jen změnil vlastník. Je jedno, kdo bude prodávat v obecní "sámošce" rohlíky, hlavní je, aby byly dobré. A když pekař bude stejný, nenastane problém.

Např. Reuters připomíná, že když Pentax koupila před 4 lety Hoya, sledovala pouze vlastní zájem, tedy možnost získat špičkové technologie v oblasti lékařské techniky, a divize Camera byla jen jakýsi "přívažek", ke kterému se ale Hoya nechovala macešsky a hodně bylo v rozvoji D-SLR Pentax uděláno.

Některé produkty ale na druhou stranu nemohly spatřit světlo světa, protože výrobce optiky a filtrů, tedy Hoya, již dopředu plánovala budoucí prodej Pentaxu, a tak optické a mechanické konstrukce některých velmi zajímavých objektivů Pentax použila výhradně pro svou divizi Tokina, a dokonce zastavila produkci objektivů Tokina s bajonetem Pentax K (na počátku byly některé objektivy produkovány jak pod značkou Pentax, tak Tokina, např. 10-17, 16-50 a 50-135 mm).

Reuters v této souvislosti připomíná také skutečnost, že nyní Pentax kupuje výrobce, který se fotoaparátům a objektivům věnuje již od roku 1936, má v této oblasti velkou tradici, celou řadu unikátních technických řešení i doslova legendárních přístrojů, a to jak kinofilmových, tak digitálních. Také ekonomicky je tento výrobce velmi zdravou společností s prudce rostoucím ziskem a finančním zázemím tvořeným produkcí kvalitní kancelářské techniky. Stává-li se tedy místo výrobce filtrů majitelem Pentaxu tradiční výrobce fotoaparátů, je to především dobrá zpráva. Nic na tom nemění ani současný malý podíl značky Ricoh na trhu, protože to se nyní může velmi rychle změnit.

Ricoh má jistě vypracován strategický plán, a rozhodně nekupuje Pentax proto, aby jej "utopil". Menší podíl D-SLR Pentax na světovém trhu není signifikantní pro budoucí období. Fotoaparáty a zvláště objektivy Pentax jsou hodnoceny velmi vysoko, používají vyspělé technologie, objektivy díky dosud nepřekonaným SMC vrstvám dosahují unikátní obrazové kvality s prostorovým zobrazením scény, a které se zatím nejlépe vypořádaly s problematikou odrazu světla z digitálního snímače. Jen blázen by tyto technologie nevyužil...

Problém Pentaxu tedy není v technologiích a kvalitě, ale především v nepříliš dobré marketingové strategii a nedostačující výrobní kapacitě, která ani zdaleka nepokrývá poptávku zákazníků, kteří často na některé fotoaparáty a objektivy čekají i několik měsíců. To může vhodnými investicemi Ricoh změnit. Podle prvních prognóz by se v případě navýšení výroby D-SLR a objektivů na úroveň poptávky počet uživatelů D-SLR Pentax meziročně minimálně zdvojnásobil.

Současně je velmi zřejmý zájem Ricohu o oblast ILC, tedy "nezrcadlovek" kdy může velmi dobře zamíchat situací na trhu. Zde připomeňme, že to byl právě Ricoh, kdo fotoaparáty s tímto řešením přinesl jako první na trh, a současná řada Ricoh GXR s výměnnými moduly má dobře "našlápnuto" mezi vyspělé uživatele, a např. na počátku podzimu bude k dispozici zcela nový M-modul, který umožní s tímto přístrojem používat špičkové objektivy Leica M, modul s bajonetem K je tedy jistě jen otázkou času.

Systém GXR má obrovskou konkurenční výhodu ve velikosti digitálního snímače. Zatímco Sony, Panasonic a ostatní výrobci ILC fotoaparátů staví systém na Micro 4/3 čipech, Ricoh nabízí srovnatelně kompaktní systém, ale s APS-C snímačem. Rozdíl v záznamové ploše přitom není rozhodně zanedbatelný. APS-C snímač nabízí plochu 365 mm², zatímco 4/3 systém pouze 225 mm².

Pokud navíc uživatel pracuje s obvyklejším, a lidskému vidění přirozenějším poměrem stran obrazu 3:2, pak u systému 4/3 využívá pouze 196 mm² záznamové plochy, tedy téměř poloviční plochu oproti APS-C systému. Kombinace systému GXR a špičkových objektivů SMC Pentax může proto oslovit i velmi náročné a profesionální uživatele, kteří na jednu stranu chtěji lehčí a kompaktnější přístroje, ale malá plocha 4/3 systému je pro jejich tvorbu omezující, APS-C čip navíc nabízí ještě celkem slušný potenciál pro další zvyšování rozlišení.

Z historického pohledu měli Ricoh i Pentax některé společné znaky, a to nejen bajonet K. V digitálním věku to je například používání DNG formátu u souborů RAW, což je nezanedbatelné především z hlediska kvality obrazu a archivace souborů, uživatelé fotoaparátů Pentax se proto o výhody DNG-RAW určitě nemusejí obávat.

V souhrnu se analýzy a prognózy vývoje shodují na tom, že Ricoh zřejmě zachová produkci D-SLR jako high-end řadu, a současně masívně osloví trh s ILC systémem, buď založeným na GXR systému, nebo se zcela novou koncepcí, ale s APS-C čipem. Otazník visí na nově oznámeným Q systémem, u kterého se předpokládá, že byl již připravován společně s Ricoh a jeho uvedení na trh je oznámeno na nápadně shodné období s oznámenou akvizicí Pentaxu. Bude to souběžná ILC řada pro uživatele s náturou Minox?

V tiskové zprávě Ricoh také uvádí, že oblast klasických digitálních kompaktů je v současnosti cenovým bojištěm a výroba se prakticky nevyplácí - je tedy pravděpodobné, že Ricoh výrobu digikompaktů výrazně utlumí a bude se v této oblasti soustředit především na outdoorové přístroje Pentax Optio W.., které jsou obchodně velmi úspěšné.

Na budoucnost Pentaxu lze tedy nahlížet spíše optimisticky, a produkty Ricoh-Pentax mají nyní potenciál, jak v oblasti D-SLR, tak ILC, výrazně zasáhnout do vývoje na trhu digitálních fotoaparátů.

Zdroj ČSF.