Trnitá cesta k Panské skále
V sobotu 2. října bylo šedivé a mrazivé ráno. V 6:15 mi zazvonil budík a já se rozhodoval, zda-li se vydám fotit zvláštní, čedičový, přírodní útvar Panskou skálu. Po 10 minutách sebe přemlouvání jsem se rozhodl vylézt z vyhřáté peřiny a jít se připravit na cestu. V 7:15 jsem již byl na autobusovém nádraží Praha - Holešovice. V 7:30 měl přijet autobus, který mě měl odvézt do Nového Boru. Místo autobusu přijel microbus, který spíše připomínal dodávku s narychlo namontovanými sedačkami. Tento microbus měl i s místem řidiče 28 míst. Po 15 minutách se nás tam nasoukalo 37. Určitě si dovedete představit, jak to asi vypadalo. Stál jsem hned za řidičem. Vedle mne se na okno mačkala jedna slečna a na má záda dalších několik lidí. Řidič nastartoval a rozjeli jsme se. Nebylo se ani jak koukat ven, nebo't všechny postranní okna byla zamlžená a k výhledu z předního okna bránil snižující se strop. Po 40 minutách nijak valné jízdy se mi začalo dělat špatně od žaludku, nejen proto, že jsem snědl jen tak něco mezi dveřma, ale i proto, že patřím k lidem, kterým se dělá špatně z jízdy po zadu nebo z toho, že se nemohou dívat kam se zrovna jede. Je to dosti nepříjemné. Doufal jsem, že to vydržím. Nevydržel. Po dalších 15 minutách, které spíše připomínali 2 hodiny se mi začala točit hlava. Jak jsem se snažil vydržet, začal jsem se výrazně po celém těle potit. Slečna co stála vedle mne si toho všimla a požádala pána za mnou, aby vstal a pustil mne si sednout. Nakonec mi dala i vodu. Můžu Vám říct, že takto milého, vřelého, ochotného a laskavého člověka jsem již dlouho nepotkal. Většina lidí do Vás ještě kopne nebo dělá, že to nevidí. Škoda jen, že vystoupila dříve. Jak mi totiž bylo zle, nebyl jsem schopen jí znova poděkovat. Snad jí někdy opět potkám a budu jí moci tuto laskavost opětovat, třeba pozváním na skleničku.
V 9:30 jsem konečně dorazil do Nového Boru. Už jsem se cítil o něco lépe, ale na vyskakování to nebylo. Byla zima a foukal nepříjemný vítr. Vydal jsem se ke svému cíli. K Panské skále jsem to měl něco málo přes 6 km pěšky. Za hodinu jsem k ní dorazil a těšil se jak si začnu vybírat místo k focení. V tu chvíli tam nikdo nebyl. Focení mi bránila mlha a mraky. At jsem dělal co jsem dělal, vznikali přepaly. Počkal jsem 30 minut a mlha ustoupila a mraky se roztrhaly. Filtry a expoziční korekcí jsem již přepaly eliminoval a mohl začít s focením. Po 3 stanovištích jsem měl v merku další 2, ale to se tam začal scházet dav, který mi to značně z komplikoval. Na zmáčknutí spouště jsem musel čekat i 20 minut, aby v záběru nebyl zvěčněn i někdo z "homodigitális kompaktis" prostě nadšených cvakálků, kteří pobíhali kolem a mačkali jako splašení.
Po 2 hodinách jsem měl svůj záměr zdárně za sebou a vydal se zpět do Nového Boru na autobusové nádraží. Měl jsem štěstí a cestu zpět jsem jel autobusem. V Novém Boru jsem se zastavil na Kebab a šel na autobus, který mě odvezl zpět do šedivé Prahy.
Výsledky z tohoto dne najdete v oddělení krajiny v podkategorii Panská skála....